Reportáž o projektu můžete shlédnout na Mitel-tv.

Říjen 2008

Možnost otevřeně a bez ostychu diskutovat o problémech budoucího rodičovství – to je hlavní cíl projektu, kterého se zúčastní žáci 9. ročníku naší školy. Nositelem projektu je DDM Vážka Mimoň.
Děti se přihlásily dobrovolně, nikdo se neúčastní proti své vůli. Rovným dílem jsou zastoupeni chlapci i dívky.
Časový harmonogram projektu je obsáhlý – od října až do prosince. Miminko se musí nejdříve „narodit“ – tj. vyrobit podle reálné velikosti a váhy. „Porodu“ vude předcházet příprava – poučení o hygieně, zdravotních prohlídkách apod. Stěžejní částí projektu je vlastní souvislá asi týdenní péče o „miminko“. Rodič ho nosí s sebou nebo si zajistí hlídání. Učí se o miminko starat, krmí ho, přebaluje… O péči si vede deníček, který bude podkladem pro závěrečnou diskuzi o problémech, se kterými se „rodiče“ potkali. Dítě je součást rodiny, která mu má zabezpečit nejen materiální, ale hlavně citové jistoty. Tohle by si každý účastník projektu měl odnést jako nejdůležitější vklad do budoucího života.
Úkolem základní školy není jen naučit děti číst, psát a počítat, ale taky je naučit odpovědnému přístupu k sobě samému a k rodině. Proto projektu „Miminko nanečisto“ předcházela v rámci volitelného předmětu i teoretická příprava legislativního rázu. Ve spolupráci s matrikou při MěÚ Mimoň se děti dověděly, co je to svatba, jaké jsou zákonné povinnosti budoucích manželů. Kromě toho se paní matrikářka seznámila i se všemi právními náležitostmi souvisejícími s narozením dítěte. Praktickým cvičením byla účast na dvou svatebních obřadech a slavnostech vítání občánků.


Březen 2009

Proč jsem dostal jméno Josef? Proč mám jiné příjmení než maminka? Proč nemám v rodném listě uvedeného otce? Proč má moje rodné číslo jinou podobu než číslo mé sestry dvojčete?

Takových a podobných otázek zazněla spousta z úst žáků naší školy při realizaci projektu „Miminko nanečisto“.

Prošli jsme lidským životem od období před narozením miminka, těhotenstvím, porodem, svatbou a skončili jsme přípravou na pohřeb člověka.
Seznámili jsme se podrobně s matričními zápisy a způsobem jejich jejich uchováváním. Každý měl možnost vyplnit tiskopisy týkající se narození, sňatku i úmrtí.

Celý projekt se vyznačoval tím, že žáci si všechno vyzkoušeli na vlastní kůži. Nevyplňovali jenom tiskopisy, ale navštívili např. ordinaci gynekologa a povídali si s paní doktorkou o odpovědném rodičovství. Příprava porodu, ač teoretická, proběhla přímo v porodnici za průvodcovství odborného personálu.
Sňatek teoreticky připravený besedou s paní matrikářkou mohly děti zažít na vlastní kůži v obřadní síni městského úřadu.

Lidský život jednou končí a záležitosti s tím spojené prezentovala žákům naší školy pracovnice pohřební služby Pieta.

Těžiště projektu „Miminko nanečisto“ spočívalo v týdenní péči o miminko, které si každý – „otec“ či „matka“ „porodil“ sám. Z látky ušité miminko vyplněné pískem a molitanovou drtí se váhou blížilo skutečnému novorozenci. Světlo světa děťátko spatřilo v DDM Vážka v Mimoni, protože dům dětí byl nositelem projektu a naše škola jedním z realizátorů. Za asistence pracovníků DDM se miminka zrodila, dostala od nich plenky, kojeneckou láhev na krmení a prázdný deníček. Ten se postupně zaplňoval údaji o prvních dnech novorozence.
Týdenní péči o děťátko zajišťoval každý rodič podle svých možností. Někdo pečlivě zabalené a vzorně oblečené miminko nosil s sebou do školy a pečoval o něj sám celý den. Jiný svěřoval dítě v době, kdy sám byl ve škole do péče babičky nebo prababičky.

Město Mimoň zastoupené starostou a pracovnicemi Sboru pro občanské záležitosti pravidelně vítá nové občánky při milé slavnosti, jejíž atmosféru příjemně dotvářejí svým vystoupením děti z některé mateřské školy. „Rodiče“ „miminek“ se několikrát zúčastnili také vítání občánků. Jejich hadrové miminko sice nikdo mezi občany města nevítal, ale přesto se všem zúčastněným slavnost velmi líbila.

Týden uplynul jako voda a „rodiče“ se loučili se svými dětmi tím, že jim oblékli košilky a odevzdali je do péče pracovníků Domu dětí a mládeže Vážka spolu s deníčky o jejich životě.
Některé loučení bylo velmi dojemné. Deníček jednoho z rodičů končil tím : „Ještě se s Tebou pomazlím a pak Tě odevzdám“.
Podobných dojemných minipříběhů jsme s hadrovými miminky zažili mnoho. „Rodiče“ rozpoutali lavinu rodinných vzpomínek na to, jaké oni byli miminko, jak o ně rodina pečovala v prvních dnech života. V mnoha rodinách hadrová loutka přivedla většinou vpodvečer celou rodinu ke společnému stolu a ke vzpomínání. „Rodiče“ se takovými setkáními chlubili před ostatními a bohužel někdo, kdo rodinnou sešlost nezažil, ostatním záviděl.

Projekt „Miminko nanečisto“ byl zcela dobrovolnou záležitostí. Hlásili se do něj žáci z devátého ročníku a byla jich nakonec většina. Překvapivé bylo i to, že velmi dobře se o své „děti“ starali zejména chlapci. Hýčkali svá děťátka jako živá.

Určitě se realizace projektu povedla. Úspěšná byla díky spolupráci s paní Štréblovou a paní Böhmovou při návštěvách matriky, při vítání občánků a při svatbách. Velmi podnětná byla i beseda s paní Kapalínovou – sociální pracovnicí. MUDr. Synáková a zaměstnanci nemocnice v České Lípě z hlediska zdravotního.

Všem, kteří nám pomohli při realizaci projektu, děkujeme.